Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fotoaparát Pionýr

13. 1. 2013

foto-pionyr.jpgKdyž se řekne fotoaparát Pionýr, mnozí si vybaví tento bakelitový přístroj. S Pionýrem jsou spojeny i mé začátky s fotografováním. A musím říci, že k fotografické zálibě mě přivedl kamarád Miloslav Dvořák. S Pionýrem začínal i proslulý fotograf Robert Vano, který dostal tento fotoaparát od svého otce k vánocům.

Pionýr měl tělo z bakelitu hnědé nebo černé barvy, výsuvný objektiv byl vlastně "Fix-fokus", ostřil od 1 metru do nekonečna. Fotografovalo se na negativní svitkový film 6x6cm. Když se vložila plechová vložka, tak se formát změnil na 4,5x6cm. Ostřilo se odhadem, foťák měl dva časy: M a T. M byla momentka a T bylo trvalé otevření uzávěrky. Velikost ručního nastavení clony měla dvě možnosti, záleželo na počasí (na světelných podmínkách). Před expozicí se musela "odjistit" spoušť vytažením pojistky na pravé straně objektivu. Posun filmu se prováděl kolečkem, vzadu u dvířek byly dva otvory, kde bylo vidět na číslování snímků.foto-pionyr-2.jpg Focení šlo docela snadno, ale někdy byly horší výsledky. Dle foceného objektu se nařídila značka na šroubovém těle objektivu na značku obličeje, celou postavu, skupinu anebo krajinku.  Tímto způsobem se vlastně ostřilo, chtělo to už nějaké zkušenosti.

 

 

 

 

Fotoaparát Pionýr vyráběl podnik Druopta Praha a byl za tehdejší maloobchodní cenu 53 Kčs.

   A co se muselo udělat po nafocení filmu? S fotoaparátem se šlo do černé komory. Film se ve tmě vyndal z fotoaparátu a natočil se na spirálovou vložku tzv. tanku. Tank byla černá bakelitová neprůhledná kulatá nádoba. Vložka se vložila do tanku, upevnil se vrchní uzávěr. Pak už za světla se tank naplnil vývojkou o předepsané teplotě 20 st. a musel se hlídat čas. Když se čas přetáhl, vyvolaný film byl tmavší, když se film vyndal dříve, film byl světlý a došlo ke slabému a horšímu vykreslení detailů. Po předepsaném času se vývojka z tanku vylila a nalila se voda teplá 20 st. Film se vypral a nalil se kyselý ustalovač na dobu minimálně 10 minut. Po celou dobu se muselo cívkou tanku otáčet, aby se odstranily případné bublinky vzduchu z povrchu filmu. Ustalovač se pak vylil, nalila se voda a došlo ke konečnému vyprání filmu po dobu více jak půl hodiny. Film se vyjmul z tanku a nechal se sušit, normálně se pověsil např. v koupelně na prádelní šňůru.

 Pak se provádělo kopírování na fotografický papír. To se dělalo v černé komoře za osvětlení červenou žárovkou, takže byla dostatečně dobrá orientace pro práci na fotkách. V kopírovacím rámečku se uchytil film, přidal se fotopapír a provedlo se osvícení lampou s normální žárovkou. Papír se pak vyjmul, vložil se do misky s vývojkou a po vykreslení obrázku se dal papír do vody a pak do ustalovače a to už byl vidět i výsledek. Buď byl obrázek rozmazaný, tmavý, světlý anebo dobré kvality. Lepší kvalita fotek se dala dělat pomocí zvětšovacího přístroje a leštičky.

Práce se současnou moderní digitální fotografickou technikou je rychlá, přesná a spolehlivá. Zkažený snímek se dá ihned ve fotoaparátu odstranit, velkým pomocníkem jsou i mnohé programy na úpravu fotografií. Díky tomu se fotografování stalo masové a oblíbené.

 

Ukázka původních snímků je i vzpomínkou na Pepu Rezka a Petra Babického, výborné a kamarádské kluky, kterým ta svíce života příliš brzy zhasla.... 

 

kamarad-pres-plot--soused-pepa-rezek--fotil-jsem-u-nas-na-dvore.jpg

 

 

 

 

 

 

 

Soused Josef Rezek, foto cca z r.1968 u nás na dvoře

 

 vlevo-mila-dvorak--vedle-pavel-sebek.-foto-u-dvorakovych-u-domu.jpg

Miloslav Dvořák a Pavel Šebek (vpravo) , foto u Dvořákových        

                         

  vlevo-petr-babicky-a-vpravo-pavel-sebek--fotka-u-vjezdovych-vrat-u-dvorakovych.jpg 

Petr Babický a Pavel Šebek (vpravo) , foto u Dvořákových

 

 

..

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA