Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kováři

11. 6. 2012

Původní kovárna byla u staré kupecké stezky od Tožice ke Chvojnu až do Prahy. V současnosti je objekt původní kovárny stavebně upraven a slouží jako rodinný dům / č.p.47 /. V pozdější době byla kovárna u Bartůšků. Jednalo se o stavení č.p.22  na kopci u silnice na Maršovice. Jak snímek ukazuje, od tohoto stavení byl pěkný výhled po obci i okolí.

kovarna-u-bartusku.jpg

          kovárna u Bartůšků, Nesvačily č.p.22

Poslední kovárnou v Nesvačilech byl objekt u Šindelářů. Jednalo se o přízemní stavbu přistavěnou k patrovému objektu hostince U Šindelářů. Dílna sloužila místnímu JZD. V dílně pracovali: Karel Procházka - Nesvačily , nyní objekt rekreační, č.e.0135, Jan Bartůšek - Nesvačily č.p.37, Jan Mašek - Mlýny, Antonín Jirovský st. - Nesvačily č.p.9, Josef Simůnek - Mlýny. Dlouhá léta zde pracoval i pan Miloslav Březina. Pan Březina se narodil v roce 1927 v Dlouhé Lhotě v č.p.20. Do základní školy chodil v Nesvačilech a pak do Bystřice. Vyučil se kovářem v Tvoršovicích u pana Josefa Vobořila. Pak pracoval v dílně v Tvoršovicích, která patřila Státnímu statku Benešov. Pak bylo toto pracoviště přisloučeno k JZD Nesvačily a pan Miloslav Březina začal pracovat jako kovář a podkovář v dílně u Šindelářů. Pan Březina koval koně pro celé JZD. Jezdili k němu i z dalších obcí. Ze začátku bylo v naší obci v JZD asi deset párů koní a jeden slabý traktor. Ten byl často poruchový, ale s jeho opravou si dobře uměl poradit pan Antonín Jirovský st. Pan Miloslav Březina koval koně i z dalších vesnic.

 vlevo-je-kovarna--ten-siroky-komin-je-od-vyhne-a-kamen.jpg

 vpravo-je-byvala-kovarna.jpg

Na fotografiích je kovárna u Šindelářů. Jedná se o snímky těsně před demolicí objektu.Kovárna je ta zadní přízemní přístavba za patrovým původním hostincem.

Pan Březina dělal na každého koně podkovy na míru. Předem věděl, kdo přijede, tak podkovy byly připraveny. Tvar podkovy se musel dobře přízpůsobit kopytu zvířete, ale i jeho stylu chůze, běhu apd. Muselo se umět i podkovu dobře připevnit hřeby k upravenému kopytu.  Kování koní se dělalo různě. Některá kobylka postála v klidu, některá byla nepokojná. Některý kůň se nechtěl kovat vůbec, takže se musel přivázat ke stromu. A nebo ho muselo držet i šest chlapů, aby se kování zvládlo. V létě se kovalo na dvoře u dílny, v zimě se kovalo v dílně. Kování koně se pak zapilo pivíčkem.

josef-cejka.jpg 

K panu Březinovi jezdil kovat koně i pan Josef Čejka, Nesvačily č.p.24

Pan Březina měl v dílně i učně. Jiří Král - Nesvačily č.p.76, Jiří Rezek - Drachkov, Antonín Sochovský - Jinošice.

Učni získávali základní kovářské a zámečnické dovednosti. A aby se jim práce v dílně líbila, dělal pan Březina pro učně i různé soutěže. Nejlepší asi byla soutěž v přenášení kovadliny. Kovadlina měla 105kg!! Jirka Rezek nesl kovadlinu k potoku na most a tu delší trasu od potoku do kanceláře JZD u Koudelků ji nesl Antonín Sochovský. Ze starého krámu tehdy vyšla paní Poláčková a řekla: " Ty Toníku, že Ti nepomůžou, takhle se nechat dřít! ". A jak se Tonda začal smát, ztrácel sílu a jen tak tak kovadlinu do té kanceláře donesl. Byl vítěz. A vítězství se slavilo.

Dílna byla vybavena základním ručním nářadím, výhní na uhlí a koks s elektrickým ventilátorem. Pérový buchar AJAX sloužil pro ostření želízek pro pluhy, které tahaly koně. Postupem doby se na místo koní začala používat ve stále větším měřítku mechanizace. Pan Březina se přeškolil na opravy těchto prostředků a pracoval v dílně až do jejího zrušení.

Pak dílna sloužila jako manipulační sklad ovoce a zeleniny a pro špatný stav byla odstraněna. Přibližně na stejném místě byly postaveny řadové domy.

jan-bartusek--nesvacily-c.p.37.jpg 

Na snímku je pan Jan Bartůšek u svého   stavení v Nesvačilech č.p.37. Ten v dílně u Šindelářů také pracoval.

 

Tento příspěvek vznikl na základě vyprávění pana Miloslava Březiny v květnu 2012.

 

 

 

..

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA