Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie letiště Nesvačily

25. 4. 2012

    O výstavbě letiště se rozhodlo ve třicátých letech minulého století (v r.1937), jeho počátek provozu se datuje od září roku 1938. Výstavbu letištní plochy zajišťovalo Ministerstvo veřejných prací. Prostor letiště byl vybrán na místě zvaném "V rovných". V počátku se uvažovalo i o prostoru mezi obcemi Nesvačily a Radošovice. Pozemky na toto letiště byly získány od těchto rolníků:   Kohoutek Václav, Nesvačily č.p.35, Král Jan, Nesvačily č.p.10, Bartůšek Jan, Nesvačily č.p.7, Benáčan Josef, Nesvačily č.p.30, Benáčan Václav, Nesvačily č.p.13, Baťha Josef, Nesvačily č.p.5, Sochůrek Václav, Nesvačily č.p.3, Král Václav, Nesvačily č.p.38, Šindelář Bedřich, Nesvačily č.p.14, Kanda Matěj, Nesvačily č.p.42, Dráb Karel, Nesvačily č.p.46, Skalický František, Nesvačily č.p.66, Švábová Anna, Nesvačily č.p.79, Beneš Antonín, Nesvačily č.p.15, Jirovský Josef, Nesvačily č.p.12, Bartůšek Jan, Nesvačily č.p.21, Kosík Karel, Nesvačily č.p.11, Voříšek Antonín, Nesvačily č.p.8, Dráb Josef, Nesvačily č.p.16, Kohoutek František, Nesvačily č.p.54, Jirovský František, Nesvačily č.p.9, Faist Josef, Nesvačily č.p.63, Nováková Anna, Nesvačily č.p.17, Běhounek Karel, Nesvačily č.p.41, Krátký František, Nesvačily č.p.51, Kohoutek Jan, Tvoršovice č.p.32, Šoller František, Bystřice č.p.57, obec Nesvačily.  

   Práce na letišti vykonávali obyvatelé Nesvačil a z okolí. Vzhledem k tomu, že v místě budoucího letíště bylo převýšení přes dva metry a jednalo se o velkou plochu, byla zemina přepravována pomocí kolejového systému. Zemina byla také převážena povozy. Pracovalo se velmi intenzivně, neboť bylo letiště stavěno na obranu proti fašistickému Německu. Návrh letiště a pak samotné řízení prací prováděl pan ing.Plischke, který pocházel z Klatov. Bydlel v rodině pana Fulína v Nesvačilech č.p.4. Odvodňovací systém letištní plochy, který pan ing.Plischke navrhl, funguje spolehlivě dodnes.

 

ing.plischke.jpging. Plischke se synem

   Letiště bylo zřízeno jako vojenské, počítalo se s využitím v souvislosti s očekávaným válečným konfliktem jako se záložní letištní plochou. Zároveň mělo plnit účel náhradního letiště pro potřeby československé armády, ale byla kapitulace a naše armáda už letiště nevyužila. Od března 1939 sloužilo letiště německé armádě pro intenzivní výcvik budoucích pilotů Luftwaffe. Na základě vyhlášky číslo 803/9 ze dne 10.června 1943 byla oblast uzavřena a zřízeno rozsáhlé cvičiště SS. Letištní personál byl ve vojenských stanech na jižním okraji letištní plochy / u silnice/, protože zde bylo velmi málo budov. Noví vojenští letečtí adepti se učili zprvu pilotovat na kluzácích, později využívali motorové stihací stroje typu Messerschmitt a další. Na letišti a v jeho okolí bylo tehdy umístěno asi 50 letadel. Jednalo se o značky Heinkel He-111K, Messerschmitt Me-110 a Me-109, Junkers Ju-52K, Fiesler Fi-156 Storch, Siebel 47 a další.

    V záznamech německých leteckých sil je možno získat údaje i o zdejším letišti a jeho velitelském a odborném vedení. V nedalekém okresním městě Benešově, jako posádkovém městě, bylo zřízeno velitelství letištní oblasti-Flughafen-Bereichs-Kommando Beneschau. To bylo zřízeno od 1.7. 1939. Od 26.8. 1939 bylo zřízeno velitelství letišť-Fliegerhorst-Kommandantur E 10/VIII, od října 1942 se registruje velitelství letiště A 233/XII (Fliegerhorst-Kommandantur A 233/XII.

    Ke konci druhé světové války pronikaly stále častěji spojenecké letouny do vnitrozemí na území Protektorátu Čechy a Morava. Byly to především letouny, které narušovaly a ničily chod dopravní infrastruktury, ničily mosty, lokomotivy apd. Tzv. kotláři útočili i v našem kraji a okolí. Prvního dubna 1945 zaútočil kotlář na nádraží Olbramovice a Tomice (čas nezjištěn) Pak např.25. dubna 1945 útočil kotlář na nádraží v Heřmaničkách (čas 7:30), pak provedl útok v Olbramovicích (čas nezjištěn), v 8:20 útočil na nádraží ve Voticích (tři ranění). Všechny útoky byly vedeny na železniční vlaky-cíleně na lokomotivy.Vzhledem k tomu, že se letiště nacházelo ve vysídleném území, zprávy o útocích na letiště se různí. Německý personál žádný popis útoku přesně nepopsal a nebo byl zničen.  Je údaj, že v noci z 24. na 25. března 1945 zaútočil letoun De Havilland Mosquito NF Mk.30 z Kanadského královského letectva( RCAF - Royal Canadian Air Force ) bleskovým náletem na stojící letadla. Pilot Donald Aikins MacFadyen zničil pět letadel Henkel He 111, jedno po útoku začalo hořet. Tento pilot byl ze 406.Squadron RCAF, která byla založena 10.5.1941 na základně Acklington pro operační nasazení jako peruť nočních stíhačů a byla pod přímým velením RAF. Dalším útočícím letounem měl být Lockheed P-38 Lightning pilotovaný příslušníkem Americké 8. letecké armády. Mělo se jednat o noční let s cílem ničit vlaky ( lokomotivy ) přesunu německých vojenských jednotek. Pilot zaregistroval světlici, kterou vystřelil voják hlídající letiště. Letiště bylo střeženo vysloužilými vojáky německé armády-tzv. Werkschutz. Americký pilot uviděl na ploše ozářené světlicí špatně zamaskované německé letouny a několika dávkami z palubních zbraní tyto stroje vyřadil z činnosti. Některá německá nepoškozená letadla údajně rozstřílel důstojník Rudé armády v květnu 1945. Po osvobození naší vesnice bylo ještě dlouhou dobu mnoho poškozených letadel podél nové silnice od letiště až do Bystřice.Byly mezi nimi i strážní tanky, které sloužily k ostraze obsazeného letiště.Letouny a tanky nějaký čas sloužily i ke hrám nesvačilským a bystřickým dětem.Pak byly sešrotovány a uzavřela se tak černá historie letiště i našeho kraje.

    Těsně po skončení druhé světové války byl založen Aeroklub Benešov.Začínalo se se dvěmi jednomístnými větroni ŠK-38 Grunau Baby a s dvojsedadlovým kluzákem DFS Kranich.Pro vlekání byl k dispozici naviják Horch a pásový motocykl BMV, ale pro velkou spotřebu benzínu byl prakticky mimo provoz. Později se výcvik prováděl na Zlín-u Z-24 Krajánek. V roce 1947 uspořádal zdejší Aeroklub republiky Československé první poválečný letecký den. Po roce 1948 byl Aeroklub republiky Československé přejmenován na Československý svaz lidového letectví. Místní aviatici a nadšenci postavili několik hangárů, dle vyprávění to byly baráky ze zajateckého tábora v Bystřici.Na letišti měl hangár i místní továrník Hrbotický, který měl firmu na výrobu ostnatého drátu a pletiva, tento tovar dodával Němcům i na oplocení zajateckého tábora. Po únoru 1948 továrník Hrbotický emigroval a na letišti zůstala jeho motorová letadla Piper Cup L-4 a Praga E211.V roce 1948 se začalo s motorovým výcvikem. K výcviku sloužil Piper Cup L-4 po továrníku Hrbotickém. Na jeho druhém letadle létal správce letiště pan Antonín Novák. Ten měl velkou zálibu i v chovatelství. Na letišti měl stádo ovcí. Ovčín pak byl po úpravách využíván jako kuchyně a později zde byla ubytovna školících instruktorů v době letních soustředění.

   Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se množily přelety na Západ a tak nastal zákaz létání.Situace se vyostřila a na letišti začala působit i hlídka útvaru VB se strážní činností. Takto zde VB působila dva roky. Pak strážní službu převzaly ozbrojené hlídky aeroklubu, které sloužily přes noc. Ve dne letiště hlídal placený hlídač. Tato situace trvala až do roku 1953, kdy na místo placeného náčelníka aeroklubu byl dosazen pan Jaroslav Adamec. Od padesátých let minulého století působí na letišti Nesvačily Svazarm, což bylo polovojenské řízení aeroklubů, které mělo svá pozitiva i negativa. Svazarm prováděl výcvik pilotů pro armádu a to vyvolávalo i rozvoj leteckého sportu. Vyráběly se špičkové letouny mnoha typů a kategorií, staly se tak významným vývozním artiklem. Kvalitní výcvik pilotů začínal mít úspěchy i na mezinárodních leteckých soutěžích. Polovojenské řízení aeroklubů vyvolalo pevnou leteckou kázeň, zlepšila se bezpečnost leteckého provozu. Tvrdě se trestalo porušení Letového řádu a Leteckého zákona. Provoz musel být plánován a předem schválen, schvalovány byly přelety a letové hladiny. V příhraničí se západními zeměmi byla vytvořena pohraniční bezpečnostní pásma, tam byl zákaz letů. Podobný režim měla i některá území ve vnitrozemí.

    V šedesátých letech minulého století se začala rozvíjet zemědělská velkovýroba. Začala se ve velkém měřítku používat chemická hnojiva a začalo se s leteckochemickou činností. Na našem letišti k této činnosti bylo využito letadlo Z-37 Čmelák . Letadla byla použita pro práškování, rozstřikování hnojiv, pro aplikaci insekticidů a herbicidů. Vlivem této činnosti na letišti došlo ke kontaminaci studní v naší obci těmito chemickými látkami. Díky tomu v naší obci máme obecní vodovod, který je využíván dodnes.

    Po roce 1989 se ze Svazarmu stal opět Aeroklub Benešov. Na letišti dochází k velkému rozmachu. Vznikají nové letecké společnosti a organizace. Souběžně se silnicí do Bystřice se staví nové moderní hangáry.V roce 1992 končí na letišti statut vojenského letiště a v tomto roce  se obec Bystřice ujímá nad jeho správou. Letiště tak získalo statut Veřejného vnitrostátního letiště. V roce 2000 se nesvačilské letiště stává Neveřejným mezinárodním letištěm. V roce 2007 byla vlastnická práva státu k místnímu letišti převedena  do vlastnictví Středočeského kraje. Travnatá plocha letiště má dvě dráhy. Na letišti je kolem dvaceti firem a společností, působí zde letecké školy, je zde osm hangárů. Dvě restaurace s ubytováním poskytují výborné posezení, je z nich krásný výhled do okolí i na plochu letiště.

 

 

 

 

...