Jdi na obsah Jdi na menu
 


Upálení Arnoštovického faráře Václava

21. 1. 2013

   V sobotu po svatém Prokopu, totiž 6. července 1420 táhl rakouský vévoda Albrecht přes obec Miličín ku Praze na pomoc vojsku krále Zikmunda a dorazil do Bystřice, kde vojsko nocovalo. V Miličíně asi šedesát jezdců odbočilo k obci Arnoštovice, kde zradou některých českých kněží zajalo pana Václava, faráře tamního kostela, člověka Bohu i lidem milého a uctívaného i s jeho vikářem pro podávání pod obojí způsob. A posadili je na jednoho koně a odvezli k vévodovi do Bystřice jako tvrdošijné kacíře. Vévoda Albrecht nechtěl s nimi ničeho míti, jakožto že byli jen pro víru toliko nařknuti a poslal je k biskupovi. Biskup žádal, aby se kalicha a podávání pod obojí zřekli, jinak že upáleni budou. Farář Václav však, odvolávaje se na svaté písmo řka, že Kristus sám poslední večeři pod obojí způsob rozdával, nedal sebou hnouti. Pak přistoupil k němu jeden z bojovníků a ocelovou rukavicí mu dal takový políček, že kněz byl hned polit rudou krví. A tak celou noc trýzeň snášel. A když nastalo ráno, vyvedli kněze Václava s jeho vikářem, tři letité sedláky a čtyři děti, jedno sedmileté, druhé osmileté, třetí desetileté a čtvrté jedenáctileté, kteří všichni byli za přívržence husitské víry, k vysoké hranici na břehu velkého bystřického rybníka. Posadili je na hranici dříví a ještě jednou  je napomenuli, aby svou víru odvolali. A když kněz Václav odvolat odepřel, podpálena byla hranice a on, drže pacholata v klínu svém, se všemi dal se upálit, sám z nich poslední ducha svého vypustiv dosáhl koruny mučednické.

 

Z kroniky Vavřince z Březové

 

 

 

...