Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vystěhování v době II.světové války

9. 3. 2013

  V době druhé světové války byla naše obec vystěhovaná, protože se nacházela na území vznikajícího cvičiště pro jednotky Waffen SS. Rozloha zabraného území činila cca 44 000ha. Hranici tohoto území tvořila na západní straně řeka Vltava, na severní straně řeka Sázava. Na východní straně od Poříčí nad Sázavou to byl úsek ve směru hlavní silnice Praha-Tábor, v Benešově pak na tento směr navazovala železniční trať Benešov-Olbramovice. Hranici jižní strany tohoto prostoru tvořila železniční trať Olbramovice-Sedlčany, tam hranice pokračovala podél silnice Sedlčany- Příbram k řece Vltavě.

  Zřizování nového cvičiště bylo prováděno na základě zákona č.125Sb. čl.3 ze dne 14. 7.1927. Byl to zákon pro zřizování vojenských cvičišť a postupu vyvlastnění půdy na těchto územích. Dále byl použit říšský zákon č.63Sb. a jeho §1 a §3. Tento německý zákon ze dne 29.3.1935 o vyvlastnění k účelům obrany státu byl uplatněn i u nás. Od 7. října 1939 jeho platnost Heinrich Himmler rozšířil i pro protektorát. V době okupace cvičiště pro jednotky Waffen SS nebylo jediné vystěhované území. Například v Čechách byly rozšířeny bývalé vojenské střelnice  československé armády v Milovicích a v Brdech. Na Moravě podobný osud zasáhl Vyškovsko a Drahanskou vysočinu. Stěhování českého a moravského obyvatelstva bylo Němci pečlivě připraveno a zvoleno, jednalo se totiž o plnění "Konečného řešení české a vůbec slovanské otázky". Území protektorátu bylo v plánu postupně celé germanizovat.

  Kde jsou počátky úvah o konkrétním vysídlení Čechů a Moravanů? První návrhy přednáší po konci I. světové války sudetoněmecký nacionalistický politik Rudolf Lodgmann von Auen. V létě 1932 už Adolf Hitler veřejně odkrývá budoucí osud Československa ve svém projevu v Mnichově: "Velký blok Němců osídlí celistvé území! Tento blok musím vytvořit! Tím se staneme nejen neporazitelní, ale získáme převahu nad národy Evropy. Jakmile tohoto cíle dosáhneme, už vše bude snadné. Rakousko do tohoto bloku patří, do tohoto bloku patří i Čechy, Morava a východní část Polska až po strategickou hranici...  Českou pánev a Moravu osídlíme německými sedláky. Čechy vysídlíme na Sibiř nebo do oblasti Volyně. Češi musí opustit střední Evropu, dokud zde budou, budou tvořit husitsko bolševický agitační blok".  

  A pak nastává po okupaci v roce 1939 plnění tohoto záměru. V prosinci 1939 jsou zpracovány konkrétní postupy na německou kolonizaci na území Čech a Moravy. Memorandum K.H. Franka z 28. srpna 1940 schvalují Heinrich Himmler a Reinhard Heydrich. Jsou v něm zpracované dvě možnosti, jak dosáhnout germanizace Čech a Moravy.

  První možností je totálně vysídlit území Čech a Moravy a uvolněný prostor osídlit Němci. Druhou možností je větší část Čechů ponechat a dlouhodobě používat různých metod pro jejich germanizaci. Změnit národnost vhodných Čechů. Vysídlení rasově neodpovídajících Čechů, vrstev inteligence nepřátelských říši a všechny destruktivní živly. Nové osídlení takto uvolněného prostoru německou krví. K.H. Frank, H. Himmler a R. Heydrich byli hlavními tvůrci programu germanizace, kolonizace a vysídlení českého obyvatelstva. Nenávistnou kampaň proti českému obyvatelstvu vedlo německé ministerstvo propagandy. To vydávalo smyšlené zprávy ze Sudet.

  Ale vraťme se do našeho zabraného kraje. Postiženo bylo celkem 65 obcí a 144 osad, 8 619 rodin. Ze zabraného území se mělo vystěhovat 29 831 obyvatel, ve skutečnosti se vystěhovalo 17 647. Pro zajištění prací na 39 hospodářských dvorech, tzv. SS-Hofech, a pro zajištění chodu vojenského cvičiště bylo ponecháno 12 184 obyvatel. Většina však nemohla zůstat ve svých domovech a musela se stěhovat v rámci území cvičiště. Lidé zde byli zaměstnaní za nízkou mzdu a deputát. Obyvatelům, kteří pracovali na území cvičiště, byly vydány velitelstvím cvičiště zvláštní legitimace. Obvod cvičiště byl vyznačen značkami se zákazem vstupu. Na přístupových místech pak sloužily německé pěší a jízdní hlídky. Ty byly na silnici v Křečovicích, Sedlčanech, Vatěkově, Poříčí nad Sázavou, Jírovicích, na mostě u Štěchovic, v Kamenném Přívozu a jinde. Začala výstavba muničních skladů, skladů pro uložení proviantu a zdravotnického materiálu, budovaly se bunkry. Postupně vznikala stále větší potřeba po levné pracovní síle. Začaly se zde zřizovat pracovně výchovné tábory pro provinilé německé vojáky, vznikaly trestanecké lágry pro zajatce a politické vězně a sonderlágry pro židovské míšence.

  Vystěhování obyvatel Nesvačil bylo nařízeno vyhláškou o třetí etapě evakuace, která byla vydána dne 28. června 1943. V létě 1943 začala působit v obci pobočka přesídlovacího úřadu v Čerčanech. Ta hned začala vykonávat svou funkci. Po žních se připravovali občané Nesvačil ke stěhování. Každá rodina hledala nějaký byt nebo hospodářství. Pak nastalo převážení majetku, ale moc toho lidem dle nařízení nezůstalo. Němečtí četníci hlídali, aby nikdo neodvážel, co měl nechat na místě. Nikdo nesměl odvážet živý a mrtvý inventář, jakož i zásoby. Ale přesto se vozilo, i když lidé věděli, že hrozí velký trest. Převáželo se v noci, časně za svítání a v době, kdy četníci nebyli na kontrolních místech na silnicích a mostech. Lidé odváželi stroje, zásoby i nehlášený dobytek. Dne 12. prosince 1943 bylo ukončeno vyučování ve zdejší obecné škole. Pan řídící učitel Jan Kouba odvážel veškerý školní inventář na obecnou školu do obce Chlístov, kam byl úředně přeložen. Po krátké době přichází příkaz, že musí být tato škola vyklizena a pan řídící se stěhuje do sousední obce Buková Lhota, kde vyučuje ve statku u Drábů.kvilda-unor-2013-027.jpg 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Povoz s vystěhovalci. Snímek SOKA Benešov

V roce 1944 přichází do naší obce jednotky Waffen SS, vojáci jsou ubytováni v jednotlivých staveních. Vojáci vše dřevěné u domů používají jako palivo, likvidují ploty, vrata, hrazení v chlévech, dřeviny na zahradách apd. V objektu obecné školy jsou zřízeny kanceláře, v katolickém kostelu je skladiště koňských postrojů, látek a vojenských obleků. Československý kostel slouží jako posluchárna, později jako skladiště radiotelegrafie. V domě č.p. 21 u Králů je důstojnická kantýna, v domě č.p. 17 u Kadleců byl ubytovaný velící důstojník a byla zde jeho hlavní kancelář. V domě č.p. 65 v hostinci U Šindelářů byla kuchyně a jídelna pro vojáky posádky SS. Na den Památky zesnulých bylo dovoleno občanům navštívit hroby na hřbitově. Nesvačilští se zde sešli a sledovali se smutkem zpustošenou obec. Všichni vystěhovalci si toužebně přáli, aby už nadešla chvíle osvobození naší vlasti a oni se mohli navrátit do svých domovů. To se také stalo 9. května 1945. V té době bylo v obci ještě asi 50 německých vojáků. Dne 10. května skupina asi třiceti občanů Bystřice a Nesvačil za vedení Dr.Raše vyjedná s německými vojáky jejich volný odchod z obce. Dne 15. května vstupují vojáci oddílu Rudé armády na území obce. Obyvatelé Nesvačil se navrací do svých domovů a končí tak hrůzné válečné období.     

  V roce 2013 uplynulo již 70 let od tragického vystěhování naší obce. Není to výročí, které by mělo vyvolat nenávist, ale musí vyvolat vzpomínku k uctění těch, kdo tuto dobu prožil, kdo položil život  a kdo se podílel s nasazením vlastního života o naše osvobození.

 

 

 

 

 

 

....

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA